Serbske ludowe spěwy

Hale rjeńše ty holičo, hotuj so preč

2. Štyri su koniki zapřehnjene,
||: wšitke su z dwora won zawróćene. :||

3. Z tymi so, holička, dyrbiš preč wjezć,
z toho mi doma tu dobreho
do toho druheho, wjele lěpšoh.

4. Padń swojom nanej nětk wokoł’ šije,
||: zawdaj ty maćeri dobru nócku.« :||

5. »Dobru nóc, dobru nóc, stary nano!
Mějće wy dźak za wječor a rano,
za ćichi kwas, kaž chwalobne je.

6. Dobru nóc, dobru nóc, stara maći!
Ženje wjac, ženje wjac dźowka waša,
chcu muža sej wzać, jom wutrobu dać.

7. Dobru nóc, dobru nóc, sotřičce dwě!
Mějtej so lubo, kaž sotřičce dwě
so lubujetej, so lubo mějtej.

8. Dobru nóc, dobru nóc, bratřikaj dwaj!
Mějtaj so lubo, kaž bratřikaj dwaj
so lubujetaj, so lubo mějtaj.

9. Dobru nóc, dobru nóc, towarški wšě,
kiž smy my chodźili na přazu,
na přazu hromadźe, na reje.«

10. Zhromadźće wšitke mi moje wěcy,
||: wšo sobu chcu brać, chcu bohata być. :||

11. Šijće mi do wšitkoh moje mjenko,
||: zo budu wšo znać, štož sobu chcu brać. :||

12. Z komory křinje a poslešća rjane,
po wozu šěroko rozpósłane,
zo budźe šik dać, hdźež budźemy stać.

13. Někotři při wozu sobu dźiće,
hladajće lubi, zo njezwróćiće!
Dźak budźeće brać, wam budźe so zdać.

14. Hlejće, ja widźu tu nowu chěžu,
do kotrej’ž wjes’le a zrudnje nutř ćahnu.
Bóh strowosć nam daj a měr mjez nami staj!«

15. »Witaj k nam, witaj k nam, rjana Hanka!
Hdźe da maš twojeho staroh nanka?
Wjezeš nam joh? Ja wjeselu so!«

16. »Za mnu wón jědźe a skoro tu je,
||: wón wjeze mi wšo, ja wjeselu so!« :||