Serbske ludowe spěwy

Jězdźił jo rejtaŕ pó góli

W originalnej zběrce njejsu noty k tekstej podate.

1. Jězdźił jo rejtaŕ spó góli,
spó tej mě góli zelonej.

2. Nic wěcej njejo najězdźił,
ak jadnu mału zagrodku.

3. »Zagrodce dwě rědnej źowcy stej,
wobej mě jadnak rědnej stej.

4. Jadna ta šanty šyjašo,
druga ta wěnki wijašo.

5. Ta ak te šanty šyjašo,
ta dej ta mója lubka byś.

6. Ta ak te wěnki wijašo,
ta dej byś kumpanoju.«

7. Pśimjeł jo kónja za wuzdu
a rědne źowčo za ruku.

8. »Nět se mě njedejš z města gnuś,
až buźoš zlubiś mója byś.«

9. »Tencas cu, rejtaŕ, twója byś,
gaž buźo zymje roža kwisć.

10. Zymje žedna roža njekwiśo,
tak teke twója njebudu.«

11. Rejtaŕ ten kónika wobrośi,
rejtowašo k mólarjoju.

12. »Mólaŕ, ty luby mólaŕ mój,
wumóluj mě dwě rožy.

13. Jadnu mě móluj cerwjonu,
drugu mě móluj běłonu.«

14. Mólaŕ tej rožy mólowašo,
źowčo to zdala glědašo.

15. Rejtaŕ tej rožy płaśašo,
źowčo to zdala płakašo.

16. »Tož maš, ty źowčo, dwě rožy,
ak stej mě zymje wukwitłej.«

17. »Tej njejstej zymje wukwitłej,
tej jo śi mólaŕ mólował.«

18. »Daś jo mě mólaŕ mólował,
wšak stej mě zymje wukwitłej.«

19. »Co ga som kuli ja cyniła,
až som ja z rejtarjom žortowała!

20. Dokul som z rejtarjom žortowała,
dejm něnto pśez žorty jogo byś.«