Serbske ludowe spiwy

Běše pak běše knježnička

1. Běše pak běše knježnička,
||: swojoh nana jen’čka dźowčička. :||

2. Ta swojoh nana prošeše,
zo by jej lětko chodźić dał
po swojim nowym dwori.

3. »Lětko drje chcu ći chodźić dać
po swojim nowym dwori,
ale ty sy časna, ženić so.«

4. Wona pak dźěše horje
||: do swojej’ nowej’ komorki. :||

5. Tam wona sedźo płakaše,
||: swojej běłej ručcy łamaše. :||

6. Wódny muž tež tam přińdźe:
||: »Hdźe maće moju njewjestu?« :||

7. Wona je w swojej komorcy,
tam wona sedźo płače,
swojej běłej ručcy łamje.

8. »Přečo ty płačeš, holečo,
||: ty moja luba njewjesta?« :||

9. »Ka’ da ja płakać njedyrbju,
hdyž wšitcy ludźo praja,
zo sy ty wódnej’ žony syn.«

10. »Njech woni přeco praja,
||: tola ći hinak njebudźe. :||

11. Ja chcu ći dać móst twarići
||: wot lutoh złota, slěbora. :||

12. Ja chcu će daći přez njón wjezć
ze třicyćimi wozami,
ze štyrcyćimi konjami.«

13. Do poł tam mosta njepřińdźe,
||: da so móst poča spadować. :||

14. Stary nan z wóknom hladaše:
»Och hladaj, luba žona,
kak naju dźowka płowa.«

15. »Njech wona přeco płowa,
||: tola ći hinak njebudźe.« :||

16. Sydom tam lětkow běše,
||: sydom tam synkow měješe. :||

17. Na wosme lětko dźěše,
||: z wosmym tym synkom chodźeše. :||

18. A swojoh muža prošeše,
||: zo by jej dał na swět kemši hić. :||

19. »Na swět chcu ći dać kemši hić,
||: ale požohnowanja nječakaj.« :||

20. Wona pak na swět kemši dźe,
wuhlada swojoh bratřika
a swoju młódsju sotřičku.

21. »Witaj k nam, sotra naša!
Wšak sy ty tola přišła
tež jow k nam na swět kemši.«

22. »Kemši drje sym ja přišła,
||: ale požohnowanja njesmju dočakać.« :||

23. »Čakaj, ow luba sotra,
||: a pój ty z namaj k wobjedu.« :||

24. Wona požohnowanja čakaše,
||: wódny muž wokoł’ skakaše. :||

25. We swojej módrej cholowcy
||: a w čerwjenej tej štrympicy. :||

26. Wona wote mšě dźěše,
wot sotřički so dźěleše,
wódny muž znapřeća stupaše.

27. A dźěćatko jej wuhrabny,
||: před jeje wočomaj roztorhny. :||

28. Tym druhim hłójčki zwotwija
a na puće je rozmjeta,
sam so na durje wójběsny.

29. »Njeje pak, njeje tebi žel
||: twojich tych dróbnych dźěćatkow?« :||

30. »Přez žane njeje mi tak žel,
||: dyžli přez najmłódse. :||

31. Kiž w kupjelčičcy sydaše,
kiž w kolebčičcy lěhaše,
z čerwjenym jabłučkom hraješe.«